na-sever-od-slunce

Už je to tady zase, mám nepřekonatelnou potřebu podělit se "se světem" o dokonalosti. 

Zavítala jsem v rámci festivalu Jeden svět na film Na sever od slunce. Měla jsem se učit do školy, to je fakt, ale aby bylo jasno, šlo skoro o studijní záležitost, když to bylo v norštině :) Spíš se trochu stydím za to, že jsem viděla jen jeden film a ještě ten poslední. Ale věřím tomu, že i tady platilo známé "na konec to nejlepší". Byla jsem v euforii po zbytek večera a vážně, vážně to stálo za to. 

Místo konání je oficiálně neznámý ráj kdesi na severu, po internetové pátračce kdesi na Lofotech (což samo o sobě mluví za vše). O zbytku se dá dočíst na stránkách Jednoho světa nebo na Facebooku nebo tady pod odkazem nebo určitě ještě někde. 

Snažím se mírnit a nevnucovat svoje objevy a veledůležité názory světu, nicméně musím, tentokrát jo. 

PODÍVEJTE SE NA TO! 

http://www.youtube.com/watch?v=vb_YFd2GzhM

Krásné záběry, dva fešáci (Inge je můj budoucí manžel myslím, jeden z mnoha, ha ha), fantastický nápad a zpracování na jedničku k tomu. 

Prostě mě těší to vědomí, že někde existují lidi jako já, někde jinde, s podobným myšlením, jen s větší kuráží (nebo odhodlaností?). A hlavně dávající naději a inspiraci nám všem, klobouk dolů. Z vyhřáté postele se podívám asi po x-té na teaser a budu doufat, že brzo zavadím o podobný kousek znova :) 

art-as-a-weapon

 (..as a weapon)

Fu, už je to tady. Po noci strávené na vyhřáté chatě, kousek od kamen, se mi stejně podařilo nachladnout a skoro jako chlapovi je mi vážně špatninko. Možná bych se i přemlouvala, že to tak hrozné není, jenže ani po Paralenu se mi líp neudělalo. Právě proto dnešní den bojkotuju, vlastně jako každou jinou neděli, ale tentokrát výjimečně ve fajn společnosti. Na gauči pod dekou, s šátkem kolem krku projíždím street art k uzdravení. Proti chřipce a nachlazení ve znamení "art as a weapon". (Taky proti nudě, bolesti zad, nedostatku inspirace..)

O co tedy dneska jde? 

Jak jinak, v mém případě, jde o dokument. "An original documentary mixing art, politics, religion and war. Everything that makes us human." (Jeff Durkin, režisér)

Nejen, že mě nadchla myšlenka celého projektu o "spolupráci" street artu a buddhismu (tak fantastická kombinace!), téma lidských práv, ale i samotná původní propagace a sponzorství filmu. Navíc, samozřejmě, jsou různé formy šíření názorů, vytváření malých revolucí, a nemusí být všechno podmíněno jen televizí nebo novinami.. Už tak vznešená záležitost, jakou umění umí být, má další rozměr. Palec nahoru! 

Pro všechny, kterým je tohle všechno taky blízké, odkaz je tu:

http://vimeo.com/28177120

A chtěla bych vyzvat ty z vás, co to budou číst a ví o podobných záležitostech, ozvěte se do komentů s tipem. Těch není nikdy dost a kombinace umění + lidských práv je zkrátka fascinující. Že díky!

No, pro dnešek asi stačilo :) 

i-am-the-banana-king-!

Queen, no.

ALE VŠECHNY BANÁNY SVĚTA JSOU MOJE!

Protože víkend je podle mě stvořený vlastně jen k pár věcem, které člověku mohou život zpříjemnit.

1) válení se v posteli

2) sledování Ghost hunters

3) výletům ven 

4) pečení nebo vaření něčeho dobrýho

A tak bylo rozhodnuto, jako opička obecná dostala jsem za úkol upéct ten výborný banánový chlebíček.

Zcela očekávaně se mi zase povedl a popravdě mě ani moc nemrzí, že ho musíme sníst ve dvou, haha. 

Myslím, že nevypadá zle, chutná rozhodně líp. 

(Pokud by někoho zajímal recept, rozhodně ho můžu, a ráda, dodat.)

Bohužel banány nemají jen svoji veselou stránku, se mnou, opičím králem a Chiquitou. Probíhající The Banana Trade War nedává zúčastněným moc prostoru pro smích, protože jde nejen o byznys, ale i o otázku přežití. 

Koho to zajímá, rozhodně jde najít ve velkých bezbřehých vodách internetu víc. Koho to nezajímá, ať zkusí třeba The Banana Sprite challenge a uvidí se, kdo se bude smát naposled.

new-me-here

Tak mě tady máte. Právě proto. 

A protože psaní je formou terapie. 

A protože zvracet písmenka mě baví. 

A protože jsem viděla film Julie & Julia.

A protože se sny mají plnit a na formě nezáleží.